Listopad 2007

Honič a agility?

4. listopadu 2007 v 14:46 Agility
Obliba agility u nás stoupá a má čím dál vyšší úroveň. Bernský honič je samozřejmě skvělý lovecký pes a také příjemný společník. Může z něho být ale i vrcholový sportovec. Chtěla bych se s Vámi podělit o tyto zkušenosti.
Denně jezdím se svým berňákem Dorotkou na kole a už druhý rok trénuji dvakrát týdně na cvičáku v Praze - Komořany agility. Staly se z nás již závodnice a letos jsme zaběhly i zkoušku LA1. V létě jsme byly na týdenním výcvikovém táboře agility v Českých Budějovicích. Ráno a večer jsme zde trénovaly ve skupině závodníků. Moc jsme si to užily.
Bernský honič je výborně ovladatelný s velkou chutí do skákání. Díky závislosti na pánovi dává vždy pozor, co má na parkuru dělat a vyhne se tím zbrklých chyb, které dělají jiná plemena. Přitom běhá rychle a nikdy neschazuje překážky, protože lehce skočí mnohem výš. Se žádnou překážkou nemá problém.
Má Dorotka neběhá za aport, jako většina psích závodníků, ale s radostí, kvůli mně a odměnou je jí na závěr jen piškot. Dorotka je vrcholově připravená, je velmi rychlá, ale nedá se na závodech někomu půjčit (neběží s nikým jiným, než se mnou). Musím se jí omluvit, já už takhle rychlá nejsem a nemohu konkurovat mladším závodnicím. Tak s ní asi nikdy nebudu stát na stupni vítězů, i když
ona na to má, jak tvrdí naše cvičitelka.
Naštěstí Dorotka to neví a zůstávám pro ni tou nejlepší paničkou na světě, se kterou si vždy báječně zaběhá závody, nebo jen tak na cvičáku. Pokud uvažujete o agility s honičem, mohu jen doporučit a
přeju spoustu krásných sportovních zážitků, které stojí za to.
Barbora Dančová
Co je agility?
Agility je druh sportu či zábavy se psem, založený především na vzájemném vztahu majitele a jeho psa. Nepodporuje agresivitu, zvyšuje ovladatelnost pejska, jeho schopnost reagovat na povel psovoda i v nezvyklých situacích. Je vhodný pro psa jakékoliv velikosti, pohlaví a plemene. Neklade ani žádné zvláštní požadavky na psovoda, jeho věk či kondici. Na závodech agility tak můžete vidět startovat sedmileté díte s čivavou stejně jako zralou šedesátnici s labradorem. Hledáte-li pro sebe a svého pejska možnost, jak aktivně využít společně strávený čas, zlepšit vaši vzájemnou komunikaci či odstranit nějaké psychické problémy a zlozvyky Vašeho psa, zvýšit jeho sebevědomí a sebedůvěru, pak je právě agility pro vás tou správnou volbou.
Agility je vlastně psí parkur plný různých překážek. Mezi ně patří: 1. jednoduché skokové překážky, skok daleký a proskokový kruh; 2. překážky probíhací - tunel látkový a pevný a slalom; 3. překážky s kontaktními zónami - kladina, houpačka, šikmá stěna (áčko). Posuzuje se podle počtu chyb a času, ve kterém celý parkur pes zaběhne. Maximální čas je vždy daný s ohledem na stupeň obtížnosti daného parkuru. Výška u jednotlivý překážek se nastavuje podle tří velikostních kategorií, kam pejsek podle své kohoutkové výšky patří: S,M,L (small, medium, large).
Druhy zkoušek: A1, A2, A3. K tomu, aby jste mohli postoupit do vyšší třídy potřebujete vždy 3 zkoušky s hodnocením výborně od dvou různých rozhodčích. Či-li 3 zkoušky A1 na výbornou a pak můžete postoupit do kategorie A2.
První návštěva cvičiště.
Již samotný výběr cvičiště je velmi důležitý bod. Pokud už zdaleka uslyšíte křik, zlostné povely a ohlušující štěkot psů, buďte ve střehu. Agility má být hrou, zábavou pro Vašeho pejska i pro Vás a ne stresující záležitostí, postavenou na strachu a vojenském drilu. Přiznávám, že s výše uvedenými nešvary se můžete spíše setkat na cvičištích klasického, dříve tzv. služebního, výcviku. Zajedete-li se podívat na závody v agility, dozajista Vás upoutá mírumilovná nálada volně pobíhajících neagresivních psů a pohoda zde vládnoucí. A s tím byste se měli setkat i na cvičáku. Při své první návštěvě si vezměte kromě psa, očkovací průkaz, spolehlivý obojek a vodítko, pokud možno pevné (ne samonavíjecí), piškoty či jiné oblíbené pamlsky a milovanou hračku. Vyhledejte výcvikáře, seznamte ho se svým pejskem i s tím, co vy od cvičení ale i vůbec od pejska v běžném životě očekáváte. Pokud se na cvičáku sejde více štěňátek, utvoří jakousi školku a přítomnost stejně starých, mírumilovných psů Vašemu štěněti rozhodně prospěje a bude se těšit ze společných her s nimi. Výcvik se vždy kombinuje s volnou hrou štěňat. Já jsem s Dorotkou chodila do školky od půl roku.
Nejdříve začnete chodit do skupiny začátečníků. Štěňátka šetří klouby a přelézají překážky položené na zemi, učí se jen princip parkuru. Později postoupíte do mírně pokročilých a překážky se také mírně zvednou. Pak následují pokročilí a potom závodníci. Ti skáčí již překážky vysoké, ale až od osmnácti měsíců. Tehdy můžete také prvně na závody.
Naše závodní začátky aneb žádný učený z nebe nespadl...


Naše závodní úspěchy...


Dorotka se po mateřské vrací znovu na parkur.