Honič a agility?

4. listopadu 2007 v 14:46 |  Agility
Obliba agility u nás stoupá a má čím dál vyšší úroveň. Bernský honič je samozřejmě skvělý lovecký pes a také příjemný společník. Může z něho být ale i vrcholový sportovec. Chtěla bych se s Vámi podělit o tyto zkušenosti.
Denně jezdím se svým berňákem Dorotkou na kole a už druhý rok trénuji dvakrát týdně na cvičáku v Praze - Komořany agility. Staly se z nás již závodnice a letos jsme zaběhly i zkoušku LA1. V létě jsme byly na týdenním výcvikovém táboře agility v Českých Budějovicích. Ráno a večer jsme zde trénovaly ve skupině závodníků. Moc jsme si to užily.
Bernský honič je výborně ovladatelný s velkou chutí do skákání. Díky závislosti na pánovi dává vždy pozor, co má na parkuru dělat a vyhne se tím zbrklých chyb, které dělají jiná plemena. Přitom běhá rychle a nikdy neschazuje překážky, protože lehce skočí mnohem výš. Se žádnou překážkou nemá problém.
Má Dorotka neběhá za aport, jako většina psích závodníků, ale s radostí, kvůli mně a odměnou je jí na závěr jen piškot. Dorotka je vrcholově připravená, je velmi rychlá, ale nedá se na závodech někomu půjčit (neběží s nikým jiným, než se mnou). Musím se jí omluvit, já už takhle rychlá nejsem a nemohu konkurovat mladším závodnicím. Tak s ní asi nikdy nebudu stát na stupni vítězů, i když
ona na to má, jak tvrdí naše cvičitelka.
Naštěstí Dorotka to neví a zůstávám pro ni tou nejlepší paničkou na světě, se kterou si vždy báječně zaběhá závody, nebo jen tak na cvičáku. Pokud uvažujete o agility s honičem, mohu jen doporučit a
přeju spoustu krásných sportovních zážitků, které stojí za to.
Barbora Dančová
Co je agility?
Agility je druh sportu či zábavy se psem, založený především na vzájemném vztahu majitele a jeho psa. Nepodporuje agresivitu, zvyšuje ovladatelnost pejska, jeho schopnost reagovat na povel psovoda i v nezvyklých situacích. Je vhodný pro psa jakékoliv velikosti, pohlaví a plemene. Neklade ani žádné zvláštní požadavky na psovoda, jeho věk či kondici. Na závodech agility tak můžete vidět startovat sedmileté díte s čivavou stejně jako zralou šedesátnici s labradorem. Hledáte-li pro sebe a svého pejska možnost, jak aktivně využít společně strávený čas, zlepšit vaši vzájemnou komunikaci či odstranit nějaké psychické problémy a zlozvyky Vašeho psa, zvýšit jeho sebevědomí a sebedůvěru, pak je právě agility pro vás tou správnou volbou.
Agility je vlastně psí parkur plný různých překážek. Mezi ně patří: 1. jednoduché skokové překážky, skok daleký a proskokový kruh; 2. překážky probíhací - tunel látkový a pevný a slalom; 3. překážky s kontaktními zónami - kladina, houpačka, šikmá stěna (áčko). Posuzuje se podle počtu chyb a času, ve kterém celý parkur pes zaběhne. Maximální čas je vždy daný s ohledem na stupeň obtížnosti daného parkuru. Výška u jednotlivý překážek se nastavuje podle tří velikostních kategorií, kam pejsek podle své kohoutkové výšky patří: S,M,L (small, medium, large).
Druhy zkoušek: A1, A2, A3. K tomu, aby jste mohli postoupit do vyšší třídy potřebujete vždy 3 zkoušky s hodnocením výborně od dvou různých rozhodčích. Či-li 3 zkoušky A1 na výbornou a pak můžete postoupit do kategorie A2.
První návštěva cvičiště.
Již samotný výběr cvičiště je velmi důležitý bod. Pokud už zdaleka uslyšíte křik, zlostné povely a ohlušující štěkot psů, buďte ve střehu. Agility má být hrou, zábavou pro Vašeho pejska i pro Vás a ne stresující záležitostí, postavenou na strachu a vojenském drilu. Přiznávám, že s výše uvedenými nešvary se můžete spíše setkat na cvičištích klasického, dříve tzv. služebního, výcviku. Zajedete-li se podívat na závody v agility, dozajista Vás upoutá mírumilovná nálada volně pobíhajících neagresivních psů a pohoda zde vládnoucí. A s tím byste se měli setkat i na cvičáku. Při své první návštěvě si vezměte kromě psa, očkovací průkaz, spolehlivý obojek a vodítko, pokud možno pevné (ne samonavíjecí), piškoty či jiné oblíbené pamlsky a milovanou hračku. Vyhledejte výcvikáře, seznamte ho se svým pejskem i s tím, co vy od cvičení ale i vůbec od pejska v běžném životě očekáváte. Pokud se na cvičáku sejde více štěňátek, utvoří jakousi školku a přítomnost stejně starých, mírumilovných psů Vašemu štěněti rozhodně prospěje a bude se těšit ze společných her s nimi. Výcvik se vždy kombinuje s volnou hrou štěňat. Já jsem s Dorotkou chodila do školky od půl roku.
Nejdříve začnete chodit do skupiny začátečníků. Štěňátka šetří klouby a přelézají překážky položené na zemi, učí se jen princip parkuru. Později postoupíte do mírně pokročilých a překážky se také mírně zvednou. Pak následují pokročilí a potom závodníci. Ti skáčí již překážky vysoké, ale až od osmnácti měsíců. Tehdy můžete také prvně na závody.
Naše závodní začátky aneb žádný učený z nebe nespadl...


Naše závodní úspěchy...


Dorotka se po mateřské vrací znovu na parkur.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.